Nedaleko Únanova v Losolosích se za napoleonských válek odehrála krvavá bitva, ve které padlo mnoho francouzských vojáků. Řada z nich zde byla i pochována. O místech jejich posledního odpočinku se vypráví následující pověst.
Bylo to v noci na Dušičky. Únanovský ponocný šel jako obyčejně na obchůzku a najednou slyší nějakou hudbu. V duchu si povídá: "Copak ani dnes nedají mrtvým pokoj, že musí kapela hrát!". Ponocný se zastavil a poslouchal, odkud ta hudba jde. Zdálo se mu, že z pastvišť, zamířil tam a dostal se až k hrobům francouzských vojáků, které byly pootevřené a tak mohl ponocný slyšet hrát jejich smuteční pochod. Velice se polekal, přičemž ho obešla taková hrůza, že jenom zavolal: "Pánbůh s námi a zlý pryč!" a upaloval co mu nohy stačily. Druhý den vykládal známým v hospodě, co v noci zažil. Oni se mu však vysmáli: "tak jsi starý a ještě se bojíš? Copak nevíš, že tam pochovali francouzské vojáky i s celou jejich kapelou? Až budou hrát podruhé, tak nás zavolej, ať nás může poslouchat víc!.
Ponocný jim slíbil, že na ně bude pamatovat a jistě je příště zavolá. Ale za rok již nikoho nezavolal. Do roka a do dne totiž zemřel.
